Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Vemte mě do učení, pane Zolo…

Konečně stojím před jeho bytem.

Tolik let uteklo od chvíle, co jsem se rozhodla seznámit se s Emilem. Prozkoumat ty jeho spisy, o kterých se psalo, že jsou jako balvan, o kterej se tříštily všechny ostatní umělecký, literární směry, který po něm přišly. Byl jedinečnej a nepřekonatelnej v tom svým čistým naturalismu, kterým sáhnul do člověka a předložil ho v celý tý hrůzný kráse světu. Mít rád Emila, znamená – mít rád život. V celý jeho šíři a pravdě. I v tý bolestný pravdě. Emil do nás, do lidí, viděl. Vždyť taky jednou řekl něco v tom smyslu, že není tak těžký psát. Těžší a důležitější je – vidět. A tím mě dostal. Emil se díval srdcem. A krásu objevil pod povrchem. Proto mě tehdy napadl směrem k němu verš: „Zola z bahna krásu zvedá, Zola boří, věří, hledá…….“.

A já tu teď stojím, bouchám mu na vrata a vůbec nevím, jak vlastně začnu. Já najednou ani nevím, co mu mám říct. Že jsem si ho vybrala, že jsem jeho fanynka, že už mě po něm nikdo za srdce nebere a že……..? Týýýýý brďo, to je zase trapas.

Už není čas přemejšlet, Emil votvírá.

„Dobrý den, pane Zolo.“

„Já sem vás přišla pozdravit a vyjádřit sympatii……a radost…….a poděkovat za vaše knihy……..a…………………..

( Kouká na mě, Emil, a možná si myslí, že mi hráblo. Možná mi ale věří….., stejně jako tehdy Miloš, když jsem se na něj jela podívat na Vysočinu a po zabouchání na dveře jsem nevěděla, co mu řeknu……a když se za dveřma ozvaly kroky, co připomínaly šourání bačkor, jsem měla srdce, až v kalhotách……).

„No, a co po mě chcete?“

„Vemte mě do učení, pane Zolo.“

„Ano? A co umíte?“

„Cítit vaše knihy.“

„No, to ale nestačí. Vy totiž musíte cítit především sebe. A to v každým člověku! Pak se spolu můžeme bavit dál. Jděte a ciťte. Prociťujte život. A hlavně se naučte – vidět. Teprve pak si berte péro do ruky. Ale díky, bylo to od vás milé. Orevoáááár, madam.“

A tak se od té doby – dívám. A dál si sním svůj fiktivní příběh o setkání s tím největším francouzským, naturalistickým romanopiscem všech dob, Emilem Zolou. Emila jsem si začala všímat zhruba tak ve stejný době, jako Miloše. Už to bude pomalu pětadvacet let. Jen s tím rozdílem, že setkání s Milošem, tehdy na Vysočině, jsem si zrealizovat mohla, ale srázek s Emilem se mohl, bohužel, uskutečnit jenom v mojí hlavě a bujný fantazii. Ale i tak to pro mě dost znamená. Zola je můj největší učitel. Tuhle skutečnost jsem si znova uvědomila při psaní blogu o Gretě Thunberg a malém zamyšlení nad otázkou postavy učitele v životě člověka.

Stateční lidé, umělci, průkopníci pravdy!

Víc, než svůj dík, nejsem schopna dát,

dělí nás staletí, však věřte, že navždy,

můj duch vás vroucně bude míti rád!

Charles Aznavour – La bohème (Official Lyrics Video) – YouTube

 

 

 

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama