Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Štědrej večer nastal už před dvěma dny

Koledu „Štědrej večer nastal“ už u nás máme zpracovanou. Vše proběhlo v úterý.

Izák, jakožto nositel Aspergerova syndromu, je z vánoc totálně vedle. Každej rok si říkám: dáme to? Nedáme to? V pondělí večer mi zase došlo, že tlačit na pilu je vždy a za všech okolností bez efektu a v našem 2kk krcálku jsem jako velitel pronesla: mám toho dost, zejtra bude Štědrej den! Izákovi se viditelně ulevilo. Přestal nadávat, projevovat poruchový chování, trápit sebe i mě, nervovat se a ubíjet. Jako bych mu tím prohlášením podala sklenici živý vody.

Není to pro nás nic novýho – dělat vánoce s předstihem. Loni to ale Izák kupodivu dal, tak jsem doufala(přála si), aby i letos…. Bylo to ale silnější, a tak nezbývalo, než jednat.

Izák od malička těžce nese čas vánoční. Cítí nervy z reklam, shonu, vypjatý atmosféry mezi lidma v obchodech, stresuje ho jeho vlastní pnutí…., nechápe, proč nemůže sníst cukroví hned a proč je schovaný v komoře, proč má čekat do čtyřiadvacátýho na řízek se salátem, proč světýlka a vyzdobenej byt není furt, proč si každej neslaví narození Ježíše podle sebe – kdy chce. Dárky ho zas tak neberou, nestojí o překvapení, protože ho stresuje jakákoliv nejistota, byť pro něj pozitivní a milá. No a tak, když jsem v pondělí večer viděla, že to do pátku není možný dát, že místo pohody se tady asi zvencnem voba, padlo to klíčový rozhodnutí. Zřetelně bylo nutný sdělit: „A dost! Zejtra ráno jedu se Skipoušem na nákup, k snídani je cukroví, dárky jsi už dostal…. (ano, dárky jsou u nás už v listopadu, aby se jako nedělo nic zvláštního, stresujícího…, zkrátka jako když se nechumelí, den, jako den). Ráno postavím na salát, obalím řízky a kapra, co už čučí v mrazáku, pak půjdu hrát písničky a koledy před obchoďák a k nám na metro, v pět dorazím, upeču to všechno a Ty se, proboha, už nervuj, nebo v těch Bohnicích skončíme voba.

A Izák na mě z gauče koukal jako na samotnýho Ježíška.

„Děkuju, maminko. Já už byl úplně s nervama v prdeli. Mě ten váš svět děsí a nervuje.“

Ano, Izák je v tenzi téměř nepřetržitě. Bolestný bytí, který bychom bez humoru a jeho medikace nedali. Život bylo nutný tomu přizpůsobit. Za sebe musím říct, že mi to kolikrát ani nevadí. Naopak. Nacházím v tom mnohdy zamyšlení i vlastní ponaučení. Překvapením, a to hodně milým, je fakt, že co se týče mě a něčeho, co mám opravdu ráda, se Izák celou silou svojí nemocný psychiky dokáže vybudit k tomu, abych měla alespoň kus svýho prostoru. Adventní čas, kterej jsem letos pojala jako osobní vyjádření lásky, radosti a pospolitosti s lidmi – venku, na ulici, s písničkami…, mě nechal prožít přesně tak, jak jsem si přála a potřebovala. Mýho klauna a reprák nechal žít naplno mezi lidma. A já mu za to v srdci moc děkuju. Moc to pro mě znamenalo a stále ještě znamená….,protože teď už jedem do finále a mám tu dvě poslední hraní v rámci akcičky Hrajeme pro radost. 🙂

Štědrovečerní večeře u nás tedy klapla a konečně zavládla atmosféra klidu a míru, která  času vánoc náleží. Izák se obrodil pocitem, že je vše za ním a já žiju svými posledními setkání s lidmi a písničkami venku. 😊

Písničku, kterou tam dnes fest budu hrát, udělal Jirka Koběrský. V podstatě nedávno. Song se váže k dnešní době covidový. Je milá. Zalíbila se mi na první dobrou. Je to českej popík, tak, jak ho mám ráda. Citlivej, čitelnej, lidskej, prostej…..o to víc s duší a srdcem. Mluví k nám a je poslem naděje a milosti.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama