Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Sladký mámení

Ne, nikdo mě nenaháněl, ani nevykopnul. A i kdyby, stejně bych zase přišla…, a nebo šla na jinej flek. Dyť je tolik míst a lidí pospolu…

Ale jó, bylo to dobrý. Po včerejším votřesným oznámení, že se ruší adventní trhy a podniky si od 22. hod. neškrtnou, sem si slíbila, že se o to víc vynasnažím s tou svojí troškou do mlejna přicházet za lidma. Hrát jim ty krásný písničky, vo kterých se tu často šířím a který mi do srdce přinášejí už léta letoucí jen radost a krásu. A tak sem si právě včera řekla, že sem zvědavá, jestli mě z toho mýho placu před obchodním centrem Lužiny , kde poslední dobou moje klaunský druhý Já už několikrát vyhrávalo lidem pro radost, taky vykopnou. Byl ale klid. A tak jsem hrála. 🙂

Lidi ty oldies fláky fakt můžou. K mojí i jejich radosti se luftem nesl drahej Freddie a jeho „Show must go on“ dnes tak ňák naléhavějc zní víc, než kdy jindy. Nebo takovej Majkl. Ten když zazní, tak lidi ví. A právě za něj sem tak strašně šťastná. (Vždyť kdo znal moje psaní na blogu Idnes, ten ví, jak moc mi tenhle kluk ležel na srdci). Svět mu dal zabrat…., ale lidi nezapomněli. Jeho „Heal the world“ k nim promlouvá dodnes a já si fakt myslím… (a nejen já), že to jeho volání po uzdravení světa, je právě dnes fest aktuální. Uzdravení duše, to mám na mysli. Tam venku září i náš Walda Matuška a když spustí letitou pecku – „Když máš v chalupě orchestrion“ z milionovejch Chalupářů, tak mě fakt až dojímají ty úsměvy na rtech kolemjdoucích. Cítím, jak jsme si v tu chvíli blízký. 😊

Ovšem bomba byl dnes Fanda. Ten byl dnes u mě poprvý. Místní lužinskej toaletář Fanda. Prej mě už tam několikrát zahlíd a slyšel vyhrávat, a tak dnes prej chvíli pobude, než ty záchody nedaleko vstupu do metra zase zprovozní. Fanda byl dokonalej. Říkal mi – hele, teta… a protancoval každej kus. U božskýho Karla měl na krajíčku. Fanda byl dnes jako místní maskot a když to v pět vopravdu zabalil, aby si popošel vo kousek dál, na svý pracoviště, tak mi eště nezapomněl významně pošeptat, že vodteď mám vstupy na místní WC zdarma. Je vidět, že umím navazovat libový známosti, to se musí nechat. Každopádně dnešek zase rozzářili mlaďasové.

Koukám na ně a vidím se před mnoha lety. Tři holky a kluk. Tak šestnáct. Maximálně. Holky sebou mrskaly na každou písničku a mladej přišel líným krokem, jestli prej může mít písničku na přání. No jasan, dyť vod toho tu sem🙂. A tak si vomladina dala zahrát „Sladký mámení“. Hmmm, překvapení…. a moc sympatický. Dyť ta pohodová písnička už má víc, než třicet ročků a já jen koukám, jak mě ta mládež nepřestává překvapovat. Během produkce, už částečně za tmy, kdy můj reprák blejskal do daleka,  mi ty milý „děti“ na náměstíčku, nedaleko obchoďáku a metra daly pocítit, že jsou v podstatě tím, kým jsme byli tehdy my: roztoužený, dychtící, natěšený na život…, na lásku…., plný snů a ideálů. Jejich sladký mámení. Řekli si o něj. A já jim ho z lásky a radosti hrála. Stejně, jako teď vám. 🙂

 

 

 

 

.

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama