Reklama
 
Blog | Beata Krusic

S Chladilem na Palačáku

A to sem si myslela, že Silvestrem to končí. Že akcička „Hrajeme pro radost“ pude do hajan a spolu s ní i klaun, reprák, písničky a vůbec všechno, co se kolem toho událo. Jenže, depák: dnes se zase hrálo. To by tak hrálo, aby se nehrálo. Dyť ten svět je s těma písničkama vo moc krásnější.

Zkrátka sem dneska dostala vnuknutí jít prubnout novej reprák přímo do terénu. A do hlavy se mi vmontoval pražskej Hyde park, kterej kolem roku snad 2004 vzniknul na Palackýho náměstí. Je to jediný místo, kde se bez ohlášení můžou pořádat shromáždění, demonstrace, různý setkávání, apod. Představa, že tam dnes pro lidi a pro svůj rauš tak trochu vohulim dávný Chladilovo „Pohrdám“, byla pro mě směrodatná. Jasan, pude se na Palačák. Pouštět z repráku pro radost nejen úžasnýho Milana Chladila, ale i další a další krásný český věci, z období 60.- 90. let minulýho století. V tomhle opojení už to šlo samo. Popadla sem reprák, klaunskej mundůr (hlavně nezapomenout červenej frňák), naložit Skipouška do kočáru a tradááá na Palackýho.

Na božským Karlovi sem testovala zvuk. Bomba. Karlovy „Hrátky s láskou“, ta nádherná píseň osmdesátých let, se vznášely v prostoru a já se zas cítila nekonečně šťastná. Z toho, že právě u sochy národního buditele Františka Palackého zní krásný, český písničky, který nesmí bejt zapomenutý. Nesmrtelný, vřelý, velký písně, který dodnes oslovují. Z repráku, kterej jim dnes umožnil vyznít a vznášet se k lidem. Prostor na náměstí, byť obklíčenej tramvajemi, je k veřejný produkci fajnovej. Cítila sem velkou volnost, let….. svobodu. A do toho  všeho tam pro mě a pro lidi zpíval ten skvělej, zmiňovanej Milan Chladil. Jednoduše, prostě Chladil.

Píseň 60. let „Pohrdám“, považuji za skvost českýho, písňovýho repertoáru, kterej by neměl bejt zapomenutej. Ze srdce mě těší, že sem na něj náhodou před časem narazila a okamžitě se s ním ztotožnila. No normálně se zabouchla. Jak do melodie, tak do textu. Obojí tak oduševnělý a sdělný. Radost poslouchat. Hudbu zkomponoval Miloslav Ducháč, krásný slova psal Václav Fischer. No a korunu tomu dal sám velkej Chladil, kterýho sem si i tehdy, když sem tenhle jeho song vyštrachala, pořádně doma vohulila a celou svou bytostí  pak musela konstatovat, že bych se v tý době, kdy s tím přišel na scénu, do něj totálně zblbla. No musel znova mezi lid. Dnes na Palačák. To se holt nedá nic dělat.

A tak Milan zpíval, nesl se k nebi, k Palackýmu na pomníku, ke Skipoušovi do kočáru, k mýmu srdci, k lidem, co šli kolem… a byli zase tak úžasný a chápavý jako nedávno, kdy sem s akcí „Hrajeme pro radost“ začínala.

Byly to krásný a nezapomenutelný dvě hodinky na Palačáku. Cítila sem, že tu potřebuju dávat jenom tu naší, českou muziku. Českou a slovenskou. Milovanou. A možná proto, že to dnes fakt tak hezky sedlo a to místo u nábřeží a pohled na Prahu ve mně pozvolna probouzelo vzpomínku na génia český písně, velkýho Karla Hašlera, co pro českou písničku položil v koncentráku život a Prahu nade všechno miloval, sem vylovila z tašky bezdrátovej mikrofon, nastavila karaoke klavírní doprovod Hašlerovy „Písničky český“ a střihla sem si jí tam s pocitem, že je to tak dnes správně. Ta naše písnička česká…

A teď už mlčim a nedutám, protože jede Chladil – a jeho „Pohrdám“ ♥️

Příjemný poslech přeju.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama