Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Radost, která přinesla radost

Radosti, ty jiskro boží… (Friedrich Schiller, 1786)

Když jsem se před časem zase rozhodla psát svý blogy, padlo moje vnitřní rozhodnutí, že se chci zabejvat především tím, co mi do života přináší radost.

Už pár dnů mi běhaly v hlavě asi tři témata, vo kterých bych chtěla psát. Místo, abych se na procházce soustředila na všechno kolem sebe, co mě obklopuje a nutí žít přítomností, jsem si v hlavě psala blogy. Zase jak úplně pitomá. Rádo by intelektuální a myslitelská, totál proti svýmu přesvědčení nutnosti žití přítomností. Ten zvyk bejt neustále v opojení svý palice, je hroznej. Furt to šrotuje, špekuluje, dumá..(ale fakt je ten, že i tenhle zlozvyk bejvá často vo radosti). 😊

Je to ale prdlajs radost proti tomu, když člověka vopravdu prostoupí ta radost, vo který Friedrich Schiller už před mnoha lety psal svojí nesmrtelnou Ódu na radost. Von tam v úvodu právě opěvuje radost, jako jiskru boží…a to teda celou svojí hořlavou osobou podepisuju. Dyť dneska jsem tu vobyčejnou, milou a tak hřejivou radost zase pocítila. A právě z tý jiskřičky radosti, která se mi v srdci roztancovala, vzniknul spontánně tenhle radostnej blog. Probudil ho moment štěstí, moment radosti. Probudila ho písnička. A to bylo víc, než všechny moje úvahy vo nesmrtelnosti chrousta a bůh ví, čeho eště, kterejma sem původně chtěla tady perlit.

Stačilo fakt málo. Pár tónů…. ( jéééžiš, dyť já tu písničku znám…, ale nevím, kdo to tehdy ve vosmdesátkách napsal) . Jasně, že to sou 80. léta. Ty bejvaj cejtit na sto honů. Někdo by mohl namítnout, že to byly vodrhovačky, co se psaly, ale zaplaťpámbu za ně. Ta jejich jiskra radosti a bezstarostnýho veselí hřeje lidi dodnes. A co potom ještě taková skutečnost, že sem dohledala, že ta kapela, co jí má na svědomí, si tehdy dala název – „Joy“. Prostě a jednoduše – „Radost“.

Tak mi to pěkně ale do sebe zapadlo, jen, co je pravda. Radost, která přinesla radost. Myslím, že by z těch Rakušáků, co si říkají Joy, měl samotnej Friedrich velkou radost. A což takovej Ludwig, kterej to schillerovský téma radosti tehdy čapnul a zrodila se nesmrtelná devátá jeho symfonie s Odou na radost v závěru. Co na tom, že tu montuju dohromady vzdálenosti dvou století. Proč vlastně ne?! Dyť je to o radosti. A ta nemá ohraničení. Stejně, jako láska.

Tak tady je – ta moje dnešní radost: 😉

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama