Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Pozdrav Východu

Když mě včera přišel vyzvednout Izák s Kubou – na moje a Skipoušovo stanoviště před OC Lužiny, z akcičky „Hraní pro radost“ 😊, byla už tma. Zapřáhli jsme káru, naložili reprák a Skipouše…a přes park se vydali domů. Když jsme projížděli kolem mýho milovanýho rybníku Magoráku, kterej tady ve Stodůlkách už zažil ledacos, tak jsem zapíchla zrak směrem do míst, kde stojí domy, který sou komplet pronajatý lidem z Ukrajiny, Moldávie, Gruzie a Ruska. Zkrátka mnou rezonující Východ.

Zvykla jsem si moc na ty lidi, co tu už dlouhý roky s námi žijou. Mají tu práci, pár jich žije už trvale, jiný se střídaj, objevujou se nový tváře. Na zimu z nich spousta jezdí domů a s přicházejícím jarem se zase vracejí. Byly doby, že jsem byla těžce zabouchlá do jistýho švarnýho Ukrajince – Ruslana a už jenom to jméno ve mně každej rok, na jaře, vyvolávalo napětí, vzpomínky, bezstarostný letní snění. V rámci toho si vždycky vzpomenu na televizní pořady s názvem Možná přijde i kouzelník…., protože já pokaždý, když jsem vyhlížela každoroční „ukrajinskej transport“, jsem neopomněla sama sobě říct – možná přijde i Ruslan. No kouzelník, to von byl! Dokázal mě před lety vokouzlit tak, až jsem z toho málem zblbla.

Pak ale přišla doba covidová a těch lidí je tu míň. A já to vnímám. Zrovna nedávno jsem si v sobě posteskla, že je škoda, že už ty známý tváře nevídám. Pár jsem jich poznala osobně a zamilovala si jejich srdečnost, pohostinnost a především muzikálnost. Lidi Východu jsou otevřený a milujou hudbu. A zpěv. Pak jsem ale za pár dní potkala jednu mladou ženu z Ukrajiny, která se po roce s manželem zase vrátila do toho domu u rybníka a já si uvědomila, jak jsme si, my lidi, blízký. Jak úplně stačí být tím, kým jsme, žít se srdcem otevřeným a radovat se z obyčejných, milých, lidských setkání. Ta holka z Ukrajiny možná ani netuší, jakou radost mohl jejich návrat přinést do života třeba mně.

No a jak jsme teda s tím vozejkem projížděli kolem Magoráku a já uviděla osvětlená okna mých drahých „Východňárů“, dostala jsem střelenej nápad – vyslat jim hudební pozdrav. Představa, jak se náhle vynoří tklivá melodie z jednoho ruskýho, Východem milovanýho filmu, mě okamžitě uchvátila. To se musí zrealizovat – řvalo celý moje já. 😊

A jak jsme se tak pomalu táhli ztišeným parkem a do tmy se svítilo z oken onoho domu…., ozvaly se z našeho vozejku první tóny toho úžasnýho ruskýho fláku.  Z osvícenýho repráku, směrem k lidem z Východu, letěl hudební pozdrav.

Miluju tyhle momentky. Nejdřív se na balkoně nasáčkovali Moldavani a pak, pomalinku, jako šváby na pivo, se trousili Ukrajinci. Během jízdy zvedám ruku na pozdrav…..Ruce z balkonů nám kynou. 😊

Není ten život krásnej?! 😉

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama