Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Otevřený dopis panu Jiřímu Ovčáčkovi

Vážený pane Ovčáčku,

dovolte mi osobní vyjádření směrem k  událostem týkajících se vaší osoby. Událostem, kterými byla dnes veřejnost obeznámena.

První, co mne napadlo, když jsem si přečetla článek o vaší noční cestě do Ústřední vojenské nemocnice a důvodech oné cesty, bylo: „bodeť by ne, vždyť jsou ti politici taky jenom lidi a je až s podivem, kolik toho kolikrát musí ustát.“ Skutečně se domnívám, že tlak je nesmírný, prostředí stresující, hlas médií i veřejnosti často velmi nekompromisní, mnohdy i zaujatý a nespravedlivý…, že se snad pak nelze divit, že se organismus jednoduše pod náloží toho všeho unaví a musí na chvíli vypnout. Obyčejně, lidsky. O nějakém selhání zde nemůže, dle mého, být řeč. A zde se pozastavím.

Cítil jste povinnost vyjádřit se veřejně k tomu všemu a omluvil se. Všem zúčastněným, postavil jste se jako pravý muž – bez mlžení, obcházení, vymlouvání se. Zpytoval své svědomí jako málokdo. A to se cení. A ne málo.

Já vám za vaši upřímnost ze srdce děkuji a věřte, že si nevzpomínám, zda jsem vůbec kdy zaznamenala, že by někdo, pohybující se v oblasti politiky, takto lidsky, charakterně, upřímně, veřejně vystoupil. Domnívám se, že nejsem sama, kdo tak pozitivně hodnotí vaší sebereflexi. Velmi si vás za to vážím, pane Ovčáčku.

Závěrem mi dovolte malé shrnutí:

Vše, co se seběhlo, noční příhoda, následné vaše veřejné vyjádření…to celé vnímám a posuzuji z hlediska lidského a jsem si jistá, že každý člověk dobré vůle ví, chápe a především cítí a vnímá můj úhel pohledu stejně.

Přeji vám vše dobré.

Beata M. Krusic

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama