Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Můj osobní postoj k genderové otázce

Ve svém životě jsem učinila jedno zásadní rozhodnutí. Chci se zabývat tím, co mi přináší do života radost. Ať už v rovině osobní, nebo společenské.  Sem-tam se snad možná někdy dotknu i otázky politické – ale opět v rovině toho, co shledávám jako přínosné a radost přinášející.

Tak tedy – gender a vše kolem něj, co se už řadu let celospolečensky přetřásá.

Za sebe musím říct, že mě celá ta rozsáhlá a dost komplikovaná otázka kolem novodobého pojímání genderu – sociálního pohlaví, jeho rozlišování, pojímání, zařazování, identifikování…, dost zajímá a především tak nějak lidsky rozradostňuje. Přistihla jsem se u toho, že mě těší ta míra otevřenosti, se kterou svět za poslední roky vývoje tohoto tématu, přichází. No, on už  s tím svět  přišel před celkem dlouhou dobou, vlastně tu nepíši o ničem novém, nebo mimořádném, ale s nabalováním se stále nových a nových faktů kolem tajemného – dosud neuzavřeného vědeckého bádání ohledně hlubinného, lidského nastavení, si víc a víc uvědomuji, jak tu nejde jen o suchopárné bohapusté hledání sex. identity, ale jde o nacházení a zkoumání člověka – v celé jeho nekonečné šíři a podstatě.

Asi zde visí ve vzduchu otázka, co mě vede k zabývání se právě „genderovskou“ otázkou…?

Do mého života od útlého dětství vstupovali muži – homosexuálové. Počínaje mým profesorem zpěvu – ještě kdysi, v lidušce, a později pak na konzervatoři, kde se to „homíky“( nemyšleno hanlivě) – přímo hemžilo. V rodině pak jeden srandovní, dost hustý strýc, který mi od dětství připomínal něčím v sobě – ženskou a až později jsem se dověděla, že byl homosexuál. (Nebyl to ale jeden z těch typů – mužných gayů, do kterých jsem se v době své rané mladosti zamilovávala a hledala u nich to, co jsem nemohla najít u svých heteráčů. 🙂 Strýc byl tak trochu „travesťák“ a to bylo důvodem toho, proč jsem jako holčička už tehdy špekulovala, proč je strejda Ferdinand něčím, jako ženská. Jedno ale měli ti moji homíci společné: ať už to byli ti fešní, mužní gayové, nabo zženštilí travesťáci, měla jsem je a mám lidsky velmi ráda. Jejich smysl pro humor, schopnost naslouchat, cit a empatie….., to všechno bylo pro mě tím, co mě s těmito typy mužů spojovalo. Bavilo mě tápat, hledat a zkoumat chlápky, do kterých jsem na první dobrou neviděla, ale vnímala to „něco“, co mi je neházelo do pytle s mužskejma, kteří byli odhalitelní na první dobrou. Snad právě odtud se táhne to moje bytostné zanícení- zkoumat a prozkoumat si člověka – a dnešní, tak otevřené, přístupné a svobodomyslné chápání lidské bytosti v celé její hlubinné podstatě, mi nahrává do karet. Především je v mém „hloubání“ ale ta již zmiňovaná radost. Radost z toho, že jsou pryč doby, kdy byla homosexualita společensky tvrdě potírána a lidé se museli se svým lidským údělem skrývat. Pryč jsou doby, kdy bylo na homosexualitu nahlíženo jako na úchylku – (byť se ještě občas i dnes najdou jisté skupiny lidí, které se snaží namontovat středověké myšlení i do dneška). A pryč jsou také i doby, kdy se pohlavní identita dělila pouze na: hetero, homo, bi, trans. Vývoj jde dál – a zdá se, že zkoumání člověka, je jeden velký, nekončící „gender-proces“. A mě to baví.

Sympatizuji i s LGBT a komunitami, menšinami. Neřeším, zda je v tom politika( byť i je), nebo i propaganda a nevím, co ještě. Je mi to jedno. Můj postoj je v tomto jasný: přeji lidem, kteří až do nedávna neměli na růžích ustláno a jejich hlas nemohl nikdy zaznít naplno, aby dnes zněli. Zazněli v celé své lidské podstatě a také pocítili – že mohou. Mohou to, co pro většinovou společnost bylo vždy naprosto přirozené. Právě proto budu vždy stát na straně menšiny. Protože já vždy směla – ale oni ne. A nejen oni.

Moje zamyšlení je i směrem k lidem handicapovaným. I ti dnes dostávají rovné šance a i zde pociťuji velkou radost. Ať už je v tom byznys – jak mnozí spílají, nebo politika, či novodobý modní altruismus, nebo v mnoha případech i opravdová snaha světa dát šanci všem – je mi to osobně jedno. Já ve všech mnou jmenovaných možnostech vidím pozitivní šanci pro člověka.

Nedá mi, nezmínit jednu úvahu na toto téma – z úst Ivana Bartoše, předsedy Pirátů. Bartoš promluvil na téma menšin. Jeho myšlení je mi v tomto ohledu velmi blízké. Své vyjádření vedl směrem k lidem s konzervativním, často nekompromisním nahlížením k výše uvedené problematice. Mluvil v tom duchu, že pokud menšina dostane svou šanci, většině na jejích právech neubude.  Dál bude žít podle svého, nikým ohrožena, k ničemu nenucena, netlačena. Pokud ale zvítězí hlas konzervativní většiny, menšina svou šanci na rovnost a spravedlnost – ztrácí.

A i z těchto slov mám radost. Za to, že byla vyslovena.

Můj blog je o radosti. Aspektu, bez kterého se špatně žije. Téma radosti si vybral L. van Beethoven do své nesmrtelné 9. symfonie se závěrečnou slavnou Odou na radost. Beethoven tehdy v době, kdy bylo nemyslitelné – podle tehdejších dvorních pravidel, aby v symfonii zazněl lidský hlas, přistoupil ke zcela zásadnímu, pro tu dobu, až absurdnímu, revolučnímu činu. Rozhodl se, že v poslední, 4. větě jeho symfonie, zazní lidské hlasy. Sbory a sola. Byl to obrovský,  riskantní krok, který mohl rázem zničit veškeré jeho umělecké snažení. On ale jinak nemohl. V jeho umělecké zpovědi byla touha po naprosté upřímnosti a oddání se svým uměním člověku. Celou svou 9. symfonii věnoval člověku. A proto v závěrečné části – s Odou na radost, musely znít lidské hlasy. Na slova stejnojmenné Schillerovy básně, tedy vzniká jedno z největších Beethovenových děl. Je v něm vzývána radost , která má vyvstat z hlubin a vést ke sjednocení člověka s člověkem.

A jak to dopadlo? Už tehdy neslyšící, geniální skladatel a velký člověk, vyhrál. Přísné  tehdejší poměry neměly šanci. Pod silou Beethovenovy hudby roztály ledy. 🙂

Přála bych si, aby touha přinášet radost, byla hnacím motorem veškerého lidského snažení.

 

André Rieu – Ode to Joy (All men shall be brothers) – YouTube

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama