Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Klaunovo poděkování

Konečně se dostávám k tomu nejmilejšímu. K poděkování lidem, bez kterých by akcička „Hrajeme pro radost“ nebyla tím, čím se stala: opravdovou radostnou adventní a silvestrovskou záležitostí.

Vznikla z radosti a potřeby vnést do životního prostoru, v současnosti ne příliš veselýho a ustaranýho, trochu odreagování, snění, vzletu….

A tak se probudil klaun a šel s písničkou k lidem. Klaun, moje několikerý já, popadl reprák, kočár a realizoval svůj sen o retro music v ulicích. Až mě to dojímá, když si na celej ten adventní čas na náměstíčku, před OC Lužiny a u nás, na metru Luka, vzpomenu. Lidi byli dokonalí. Bez nich a bez těch úžasných hudebních záležitostí 70. – 90. let by měl klaun zkrátka smůlu. Nebyl by tím, kým je teď: šťastným úleťákem. 😊

Během každýho setkání venku s lidmi jsem vnímala jejich pozitivní účast a pochopení, proč se u nich furt klaun s tím svým reprákem vometá. Proč tam je a hraje. Když přišli říct – děkujeme, že nám tu děláte dobrou náladu, tak jsem za tu nádhernou zpětnou vazbu neděkovala jenom jim, ale i těm písním, který se v tý dávný době narodily a jejich potenciál má co říct i dnes. Často jsem myslela na úžasnýho dýdžeje – Pepíčka Šrámka, kterej byl pojmem, jak za totáče, tak i po. Pepíček hrál lidem srdcem a dodnes se na něj vzpomíná. Možná se v nebi usmíval a mával, když jsem střihla tam na ulici nějakej ten flák, kterým nás tehdy on dělal šťastnejma.

Proběhly i nezapomenutelný okamžiky, kdy byl klaun obdarován. Dárečky, co mi lidi k mýmu obrovským překvapení darovali, mají pro mě neobyčejnou hodnotu. Až jsem se kolikrát neubránila dojetí. Nejkrásnější byly úsměvy, zamávání a mnohdy i malý zasnění a pozastavení se. Proběhly i úsměvný momenty, kdy mi třeba vomladina pomáhala vopravit reprák, kterýmu se přestala točit a svítit ta takzvaná „disko koule“ … a bez světýlek byl klaun totálně zdrcenej.😊 Kluci se do toho vobuli a jelo se dál. Jejich „Čáááu, klaune“ , kdykoliv jsem se s těmi „dětmi ulice“ na náměstí potkala, bylo úsměvný a srdečný. Zastavovali se lidi všech věkových kategorií a já byla šťastná za ty všechny písničky a jejich autory, co je s láskou pro lidi psali. Ty naše český popíkový záležitosti měly a dodnes mají, co říct. (Nikdy za ně nepřestanu lobbovat a bránit je před cynismem a nepochopením. To je ale zas trochu jiná otázka. Patřící do mýho soukromí). Na ulici se cynismus nekonal. Byla tu láska a radost.

O tom, že česká písnička, psaná v 80. letech, má svoje kouzlo a krásu, mě přesvědčil pán, který se nedávno zastavil a pravil: to myslíte vážně, todle to? Myslela jsem si, že bude nějaká provokace. V klidu jsem odvětila, že smrtelně vážně. A pán se usmál a povídá: je to krásný. A pak, když se z repráku linul „Koncert v ulicích“, od Michala Davida, vidím, že pláče.

Lidství. Propojení. Pospolitost. Láska. Radost. O tom byl klaun s reprákem.

Tak si „Koncert v ulicích“ se mnou znovu dejte. Přeju nám všem vše dobré v novém roce….a vězte, že s písničkou v srdci je ten život za všech okolností snesitelnější. 🙂♥

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama