Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Karlova věčná přítomnost

Vidím to tam na ulici pokaždý, když vyrazim s písničkou k lidem. Připadá mi to někdy jak taková malá hypnóóóza.

Zkrátka: když se rozhodnu, že dám Karla Gotta a z repráku se ozve jeho hlas, lidi se vesměs spojují v jedno. Je to až neuvěřitelný, jak ten Karel dokáže dodnes lidi sjednotit. Aspoň na chvíli, na krátkej moment se lid jako by umoudří, pookřeje, tak nějak zpokorní, přijímá…, otevírá se. Karlův hlas dokáže sejmout okovy srdce, který často člověku brání otevřít se a pustit lásku…

Vidím to tam venku a pokaždý žasnu. Mám pocit, že Karel je zárukou přijetí. Dokonce se nebojím říct, že při Karlovi si nikdo nedovolí ani ceknout. Takovou moc, sílu osobnosti a přirozenou autoritu ten člověk v sobě má. Vědomě píšu v přítomným čase, protože Karel je tu s námi pořád. A já ho ze srdce ráda tam na ulici dávám. Karel je radost a láska. A vo tom přece ty moje výjezdy jsou. 🙂

Když zpívá Karel Gott, cítim v lidech klid. Malý spočinutí v tichu, v přítomnosti. Je krásný to sledovat. Je krásný vidět, když kolem mě třeba proběhne chlápek a spolu s Karlem si od srdce nahlas zazpívá ten starej, známej, nesmrtelnej nápěv – „kááá…..vu si osladííím…“. Pak jsem si jistá, že to všechno má svůj smysl a že písně jsou člověku tím největším darem, protože jsou nositelem naděje a víry v lepší čas.

Ne nadarmo tehdy básník psal: „Jeť píseň v nebi zrozená a ve smrt život vlívá.“

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama