Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Duchovní dar na Štědrý den

Jéééžiš, to sem se to zas blbě postavila. Kočárek se Skipouškem je blízko autobusových dveří a teď dost překážíme lidem při nástupu i výstupu. Do háje, autobus je plnej i na Štědrej den a kam se mám vrtnout…. No, snad to ňák dáme. Těch pár stanic do bohnický, psychiatrických nemocnice snad zvládneme. Izák sedí kousek ode mě taky s povozem. S tou klasickou vozilkou na nákupy. Vezeme Lidušce na psychiatrii vánoce.

Lída by mohla bejt moje máma. Před lety jí diagnostikovali bipolárku – maniodepresivní psychóza je to správně. Spouštěčem byl těžkej stres, kterej zažívala s Jirkou. Synem, s nejtěžší formou autismu. Liduška má od Jirky prokousnutou tvář a často vymlácený pokoje v bytě. Seznámily jsme se před jedenácti lety u nás v parku, kdy k ní tehdy čtyřletej můj Izák přišel a začal se s ní vybavovat. Liduška nemohla uvěřit, že ten starej mladej chlapeček je taky autista. Nositel Aspergerova syndromu, kterej se od autismu jejího Jirky liší ve schopnosti komunikovat. Od tý doby jsme v kontaktu a dost jsme toho přes naše kluky zažily.

Těsně před Štědrým dnem se dovídám, že se Liduš zhoršila a musela do Bohnic. A tak frčíme hned po tradičním vánočním setkání s rodinou, s Izákem a Skipoušem v kočárku do našich dobře známých Bohnic. Vždyť sám Izák v nich od svých osmi let strávil dvanáct pobytů.

Už ať jsme tam, přeju si v autobuse. Tři zastávky a je to.

Nastupuje dost lidí.

S kočárkem zacláním u dveří, snažím se posunovat, uhejbat a omlouvat se lidem. Jsou boží. Mají pochopení a i ten děda s holí, kterýmu jsem stála v cestě a vomlouvala se mu, že se hned pokusím uhnout, byl moc milej a chápavej. Když už to vypadalo, že bude klid, přišel onen moment, díky kterýmu vzniká tenhle blog.

O kus dál od mě stojí dva chlapi. Tak po třicítce. Pijou z plastu víno a hází dojem lidí, co žijou venku. Jeden pozoroval můj kočár se Skippym i všechno kolem. Vytáčelo ho asi ten den všechno a v tu chvíli hlavně já, se psem v kočárku. Koukal na mě fest nepřátelsky a slovenským dialektem začal nahlas a nevybíravě častovat Skippyho i mě. Byl až do agresivity vytočenej, že je dnes doba, kdy čoklové prej jezděj v kočárech a maj přednost před starejma lidma. V očích měl agresivitu a stále zvyšoval hlas směrem ke mně. Pořád opakoval na celej autobus, že kdyby nebyly ty vánoce, tak ji máme. Voba. A ukazoval pěstí. Měl vztek a potřeboval se ventilovat. Strčil do klidnějšího kolegy a ukázal hlavou směrem ke mně, že se pude diskutovat. Rázně. Sedli si na sedadlo, co se poblíž mě uvolnilo.

Otočila jsem se na Izáka, jestli je ok. Maminko, budeme volat policajty? Řekl polohlasně. Cítila jsem, že má nerva.

Izy mlč. Nic takovýho.

Ten chlap začal štourat a neustále opakoval, že má vztek, jak může mít čokl přednost….. Měl fluidum lidí, který jsem zažila na „áčku“. V Armádě spásy, kde jsem před mnoha lety pracovala jako pečovatelka. Vrátil mi ten tehdejší pocit. Pocit, který naskakoval v tom ovzduší Armády.  Rodil se ve mně, ozýval a vedl člověka během komunikace s těmi lidmi. Byl to pocit, v němž se o slovo hlásila dobrá vůle a pochopení, jdoucí ruku v ruce s přirozeným, kontrolním pudem  sebezáchovy. Jen tehdy, na Armádě…. a teď tady, v autobuse na Štědrý den, jsem znova pocítila intuitivní volání a nutnost konání s dobrou vůlí. Najednou, jako by se sám od sebe rodil způsob komunikace, který chránil mě a zachraňoval jeho. Ladil a zklidňoval jeho hořlavej naturalismus a ve mně probouzel mateřskou potřebu vysvětlovat… chápat… přijmout. Najednou šlo jako by samo, v klidu říct – jak ho v podstatě chápu, jak mě samotnou mrzí, že tady tak blbě stojím s tím kočárem a starej pán pak má problém projít…..(Měla jsem pocit vlastního ticha, byť jsem mluvila a mluvila….). To „ticho“, který se kolem nás ozvalo, přinášelo do nás a do celý situace mír a klid. V tu chvíli jsem věděla, že jsem dostala nejvzácnější vánoční dar:

Vědomí toho, že láska…. ta opravdová, všeobklopující, všudypřítomná…jde ruku v ruce s dobrou vůlí.

 

 

 

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama