Reklama
 
Blog | Beata Krusic

Chlápek s velkou taškou aneb Děkuju, písničko!

Jak se řiká, v nejlepším přestat. Přesně v tomhle duchu skončila dnes moje hudební produkce na náměstíčku před obchoďákem, na pražských Lužinách.

Asi po půldruhý hodině můj reprák signalizoval, že už si dnes ani neškrtnu, protože jsem ho zapomněla dobít. Dneska mi to teda bylo obzvlášť líto, protože dnešek vopravdu sednul. Jak mně, tak lidem. Písničky naší i zahraniční tvorby vosumdesátých a devadesátých let promlouvaly ke kolemjdoucím svým sympatickým, milým kouzlem a náměstíčko dnes vobzvlášťě bylo svolný k přijetí toho, co jsem se rozhodla ze svý radosti a lásky dávat. Co bych v tom životě byla – bez těch písniček?! To mě hodně často napadá.

Kdybych měla zdokumentovat, co mě za tu celkem krátkou dobu nejvíc tam během produkce dostává, tak je to teenagerská vomladina. Vůbec bych nečekala, že právě dnešní mlaďasové budou právě tam k sežrání. Najednou, jako bych viděla sebe a ten dávno ušlej milej čas. O dětech, který přitáhne můj klaunskej frňák a přicupitaj si pro bonbón, ani nemluvě. To je milost sama. Ale dostávají mě a vedou hodně k zamyšlení chlápci, co kolem projdou. Věková všehochuť a vesměs radost. Jako když bez udání důvodu srdcem chápou a sdílejí. Vidím je před sebou, když se tu teď snažim předat svoje pocity dojetí z tý lidský vzájemnosti, kterou tam venku zažívám. S. K. Neumann tehdy napsal: sám nejsi nic! A já si tady u dvojky červenýho na něj vzpomněla. A vopravdu. Je to tak. Sám člověk není nic. Ale třeba tam, na ulici, během předávaný muziky, kdy písnička letí k nebi… a za člověkem, utišit jeho trápení, povzbudit, na chvíli nechat zapomenout, neřešit očkovanost – neočkovanost, politiku, covid…., nic…… jen vnímat dar, kterej lidem dal Bůh proto, aby je spojil…..,tak právě tam, aspoň na malou chvíli, není nikdo sám.

Šel kolem dnes jeden chlápek. Sed si nedaleko na lavičku a poslouchal. A najednou finíto. Reprák pro dnešek dohrál…, a jak jsem se tak pakovala, ten člověk ke mně přišel a řek: „pani, puste tam eště ty písničky.“ Měl velkou tašku a v ní celej svůj život.

Ten hlas si budu už navždy pamatovat. Zněla v něm láska pro písničku.

A tady jedna z nich. Z těch lidem nejmilejších:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama